Ano, je to tak, i kluci tancují. A to dokonce i v 331 Dance Studiu Olomouc. Pojďme se dnes podívat, jaký je tanec z čistě mužského pohledu …
Dnešní článek patří výhradně klukům, borcům, chlapům … Prostě těm, kteří mají k tanci všeobecně dál než něžnější polovina populace. Těm, pro které je představa, že by se měli hýbat na hudbu, často ten největší strašák. Těm, kteří se někdy někde doslechli, že zatímco holky mají na parketu vrtět zadkem, jejich úkolem je hledat si co nejlepší místa v obecenstvu, aby vše dobře viděli z první řady.
Realita je ale trochu opačná. Kdyby nebylo chlapů, hodně tanečních stylů by možná dnes vůbec neexistovalo. Možná by tancování nebylo ani tak populární. Však se zkuste sami zamyslet, kolik tanečníků z opravdové světové špičky znáte. A kolik tanečnic. První číslo bude s velkou pravděpodobností o dost vyšší …
Kluci tancují i v 331 Dance Studiu Olomouc
Kluci jsou pochopitelně součástí také 331 Dance Studia Olomouc, i když oproti holkám tvoří menšinu. Nejvíce jich tancuje v dětské věkové kategorii, ale objevíte je i mezi dospělými. A právě ti nedávno natočili krátké video.
Byla to pro ně výzva, protože většina z nich tancuje prozatím velmi krátce. To je ale neodradilo. Tancování je totiž baví a každý trénink si opravdu užívají, což je hlavní. Sranda byla i při natáčení videa, na které se právě teď můžete podívat …
Proč kluci tancují a co je na tom tak baví?
Všech pěti borců jsme se zeptali na pár otázek. Díky tomu zjistíte, jaké je tancování z mužského pohledu. Jak se k němu Marty, Petr, Honza, Kuba a Dejv vůbec dostali a co je na tancování tak baví.
Jak dlouho tancuješ a jak ses k tancování vůbec dostal?
Marty: S tancem jsem začal v průběhu třetího ročníku na střední, což je 3 roky zpátky. Jako odpůrce tradičních sportovních aktivit jsem chtěl zpestřit svoji každodenní rutinu něčím opravdu zábavným, v čem se člověk může zlepšovat, aniž by u toho trpěl. Také jsem cítil potřebu odlišit se od většiny lidí ze svého okolí a věnovat se něčemu, co sklidí obdiv kamarádů. Tohle všechno tanec splňuje.
Petr: V září to byl rok, co jsem přišel do 331 Dance Studia Olomouc a začal tancovat. K tancování jsem se dostal úplně spontánně po rozchodu s přítelkyní. Neváhal jsem ani vteřinu a jel trénovat. Toho okamžiku nelituji.
Honza: K takovýmu pořádnýmu a opravdovýmu tancovaní jako je v 331 Dance Studiu Olomouc jsem se dostal asi tak před půl rokem, což není tak dávno :-) Tancovaní mě baví a táhla mě zvědavost zkoušet a cvičit nové věci. Fotbal, hokej, volejbal – to hraje každý, ale začít tancovat, na to možná musí mět člověk trochu odvahu :-)
Kuba: Začínám druhou sezónu v 331 Dance Studiu Olomouc, chodím do tanečního kurzu Streetdance Seniors. Takže tancuju něco málo přes rok. Hledal jsem nějakou aerobní aktivitu, kde by se nevyskytoval běh, a přitom mě to tak nějak mohlo bavit. S tancem jsem laškoval v myšlenkách už nějakou dobu, ale většina tanečních aktivit vyžaduje partnera, kterého jsem nebyl s to získat. A pokud jsem zahlédl nějaký individuál, tak to bylo mimo mou věkovou kategorii. No a samozřejmě jsem často narazil na podmínku nebýt úplné dřevo :-)
Dejv: Teď je to zhruba 21 let a dva měsíce. Tak mě napadá, že jsem tu dvacítku vlastně nijak neoslavil :-) A k tancování jsme se dostal víceméně nedobrovolně, rodiče asi nebavilo koukat, jak jim tancuju v obýváku = zakrýval jsem výhled na televizi :-) Začátky byly relativně těžké. Člověk se ocitne v kolektivu, kde nikoho nezná, nikdo se s ním nebaví a navíc mu to nejde. Spousta lidí tuhle fázi nezvládne a vzdá to. Jsem moc rád, že jsem to neudělal.
Co tě na tancování nejvíc baví?
Marty: Hudba mě dokáže neuvěřitelně nakopnout a zatímco u většiny fyzických činností se spíš unavím, při tanci se cítím s každým beatem o něco líp. Zároveň tak můžu hudbu otisknout do něčeho mnohem hmotnějšího. Stává se mi, že se mi určitá písnička začne líbit až poté, co na ni vidím někoho tančit. Je to tím, že bez tance hudbu jen slyším, kdežto díky pohybovému ztvárnění ji můžu cítit.
Petr: Na tancování mě nejvíc baví postupná seberealizace a progres, hlubší vnímání hudby přenesené do jednotlivých pohybů. Tancování je pro mě aktivní odpočinek stejně jako způsob, jak vyjádřit emoce. Nemůžu opomenout prostředí ve kterém tancuji. Je to skvělá parta lidí, se kterými je neskutečná sranda a koneckonců složení tvoří z převážné většiny holky. Co víc si přát :-)
Honza: Na tancovaní mě baví učit se nové kroky, taneční styly, zkoušet čeho jde dosáhnout, když se pilně trénuje. Každý na to musí přijít sám, co ho bude bavit.
Kuba: Nevím, jestli je něco co by mě obzvlášť bavilo, ale oceňuju hlavně možnost vypustit páru a vypnout v určitém ohledu hlavu.
Dejv: Jednoznačně hudba. Už jako malej prcek jsme měl v pokojíčku zeď plnou kazet, později cédéček, už na obyčejném mechanickém kazeťáku jsem si zkoušel mixovat hudbu, atd. A když člověka baví hudba, tak si tak nějak automaticky začne zkoušet, jak by se na ni dalo hýbat. Najednou zjistíte, že song nemá jen základní beat, ale obsahuje spoustu věcí a na každou z nich se dá udělat nějaký jiný pohyb. Tímhle způsobem vlastně hudbu dokážete hudbu zvizualizovat, a to mě strašně baví.
Máš nějaký taneční vzor?
Marty: Popravdě se na taneční scéně příliš neorientuji a nemůžu říct, že bych měl konkrétní taneční vzor. Mým vzorem se stává kdokoli, kdo se mi svojí taneční zručností dostane pod kůži. I kdyby šlo o kamaráda odněkud z diskotéky.
Petr: Dříve jsem uváděl v rozhovoru, že můj vzor je Paradox, který je ve svém freestylu unikátní. Za tu krátkou dobu, co tancuji, se můj rozsah rozšířil a velmi mě motivuje Kyoka, která je skutečně vynikající zvláště ve stylu, kterému se primárně věnuji, tedy Hip Hopu.
Honza: Co se týče tanečního vzoru, asi nemám nikoho, ani mě nenapadá nějaké jméno, ale můj obdiv mají všichni, co umí dobře tancovat. Vzhlížím k ním a někdy si říkam, že třeba jednou to taky půjde :-)
Kuba: Ne, jelikož se v taneční scéně vůbec neorientuju.
Dejv: Co se týče Hip Hopu, vyrostl jsem na francouzských tanečnících, kromě toho mě vždy hodně bavili třeba Gogo Brothers, Gucchon, Flying Steps, samozřejmě legendy jako Buddha Stretch, atd. Dnes je světová taneční scéna mnohem širší a najde se na ní spousta zajímavých lidí. Líbí se mi tanečníci, kteří se nebojí být originální a je na nich vidět, že si tancování užívají.
Jak se vlastně tvoje okolí (tj. netanečníci) dívá na to, že tancuješ?
Marty: Ne všichni mají k tanci vztah, ale vesměs jsem pro ostatní právě díky tanci zajímavější. Spousta lidí běhá, hraje fotbal nebo posiluje, ale tanečníků běžně moc nepotkáte. Bohužel velká část vrstevníků tuto zálibu sice pochválí, ale zároveň tvrdí, že by do toho nikdy nešli, protože jsou prý na tanec dřeva. Tohle o sobě tvrdit je ale podle mě hloupost i kdyby to byla pravda. Není problém si tanec užívat na jakékoli úrovni, jen to chce v takových případech o něco víc odhodlání.
Petr: Mé nejbližší okolí postrádá nadšení pro tanec a nemá pro něj příliš pochopení. Zvlášt, když se chci podělit o nějakou věc, kterou bych chtěl sdílet dál. Je jen málo lidí, kterým můžu říct své názory nebo se podělit o zážitky. Třeba nedávno jsem si sám pro sebe nazval svůj styl tance „Hip-Pop“, protože mám tendence beat zakončit popem. Ostatní se na mě dívali jako bych spadl z měsíce :-) **smích**
Honza: V okolí to ví asi jen pár mých přátel a rodina. Každý na mě nejdřív divně kouká a říká: „Cože, ty tancuješ?“. Ale jinak mi všichni fandí a určitě mě od toho neodrazují.
Kuba: Neví o tom.
Dejv: 90% mého okolí jsou tanečníci a zbytek o tom, co dělám, ví. Právě komunita je na tancování jedna z nejlepších věcí. Získáte spoustu nových přátel a za pár let si uvědomíte, že skoro všichni lidi, které znáte, mají s tancem něco společného. Nikdy jsem se nesetkal s tím, že by pro tancování někdo neměl pochopení nebo že by ho to alespoň částečně nezajímalo.